Březen 2015

4. Úterý

31. března 2015 v 20:33 Čtvrtý týden
Jak řekli, tak bylo.
Sice byl ve vzduchu mírný opar (prý to tak bývá, když je několik dnů za sebou hezky),
ale v poledne jsme se vypleskli na plnou plážNerozhodný.

O místo jsme se museli dělit s racky a škebličkami Mrkající.
Byli jsme tam 5 hodin, 1x jsem vlezl do vody a vzhledem k její aktuální teplotě to úplně stačilo.
Stejně se moc plavat kvůli malé hloubce nedalo a vyřádit se ve vlnách vzhledem k jejich absenci nešlo.
Jarka si četla e-book, já Reflex v mobilu a rychle to uteklo, stejně jako neuvěřitelně průzračná voda,
která při odlivu pak vytvořila ostrůvky, o jejichž vládu se ujali někteří důchodci - ta paní která na ostrůvek dopravila svého partnera, odchází do moře o holi...
Balení, jo balení.
To nás teď čeká.

P.S.
Chceme poděkovat všem,kdo nám posílali povzbuzující maily!
Děkujeme, ještě nekončíme!

4. Pondělí

30. března 2015 v 21:10 Čtvrtý týden
Tak, a jsou tu poslední dnyPlačící.
Dnes jsme vyjeli naposledy do MLB, na Queen Victoria Market.
První překvapení nás čekalo v Metru - revizoři - samozřejmě my byli O.K.

Pak nás po příchodu na Market čekalo překvapení další - místo stánků jen samá zaparkovaná auta - v pondělí se Market neprovozuje a funguje jako parkoviště.
Tak jsme vyrazili k parlamentu, že se mrkneme tam. Další vstup za 45 min. - O.K. je poledne někde se najíme a pak znovu přicházíme 15 min.před dalším termínem prohlídky a slyšíme, že už nejsou místa (pouští snad po 10-ti lidech), takže jsme se pěkně v MLB prošli a nasvačili.
Cestou zpět jsme tedy vystoupili ve čtvrti Mordialloc, odkud je to na nekonečnou pláž (táhnoucí se v podstatě od City až do Morningtonu několik desítek kilometrů) cca 400 metrů.
Potom jsme šli směrem ke čtvrti Mentone, kde nás pak vyzvedla Iveta jedoucí z práce a jeli jsme se podívat k Black Rocks (není to podle skály, ale podle nějakého původního černého domu).
Ještě jsme zavítali do Brightonu, kde jsou u pláže klasické Beach Boxs, (vyskytující se i na jiných plážích, ale zde jsou nejfotogeničtější),
abychom pak po příjezdu domů vyprodukovali několik chodů večeře, z nichž jedním byly medailonky z červené řepy s tuňákem podle Mačingové, abychom i zde zaseli semínko...

Zítra by mělo být ještě tepleji, takže se nám snad podaří vydržet pár posledních chvilek na pláži Seafordu.

3. Neděle

29. března 2015 v 11:43 Třetí týden - Sydney
Tajemství ze sobotního večera vydrželo do neděle.
V nedělní ráno s modrou oblouhou nás čekalo překvapení v podobě odjezdu na menší letiště Moorabbin Airport, kde je Mark členem a instruktorem, vzdálené cca 20 minut od Seafordu.
Příprava letadla trvala taky 20 minut a tak před 11.dopolední jsme se odlepili ze startovací dráhy.








Koukal jsem na tu dráhu F1 Radko, ale nikde jsem formule neviděl a ten okruh mi připadal moc malý?


Z letiště jsme se podívali za kousek vedle bydlícím Ivetiným Honzínkem a pak jsme vyjeli cca 60 km do Emerald Lake Park.


Na šlapacích kolech ani ve vláčku jsme se nesvezli, ale vyšli si na 4 km dlouhou procházku a cestou posbírali asi kilo jedlých kaštanů.
V rámci návštěvního dne jsme v podvečer navštívili i Markovu dceru Pheebie, v jejich novém domě a tak se konala malá prohlídka...

3. Sobota

28. března 2015 v 12:06 Třetí týden - Sydney
V poledne jsme vyrazili směrem na Dromanu, kde jsme navštívili 2 vinařství za účelem ochutávky a případného zakoupení vína.



Mělo vyšší kyselinku, ale pitné rozhodně bylo.
Ochutnali jsme Chardonnay 2006 a 2007, Shiraz a Cabernet Sauvignon v prvním a Pinot Gris, Chardonnay 2013 a Pinot Noir ve druhém vinařství.
Některé víno v obchodech s alkoholem stojí méně, tohle bylo dražší, ale přímo od vinaře.
Zajeli jsme poté přes městečko Flinders na nejjižnější výběžek poloostrova Peninsula - Cape Schanck.
Počasí se vybralo a tak jsme se na sluníčku ohřáli.









Večerní rada starších u svých přístrojů:

3. Pátek

27. března 2015 v 7:43 Třetí týden - Sydney
Vyspávali jsme až do 10-ti a po snídani jsme vyjeli na trh do Dandenongu.



Mark udělal k večeři výtečné steaky...

3. Čtvrtek

26. března 2015 v 21:21 Třetí týden - Sydney
V pořádku jsme se vrátili ze Sydney.
Rozdíl teplot mezí Sydney a Melbourne byl při příletu cca 10 stupňů.
Dopoledne jsme využili nádherné počasí na Coogee Beach
Ale vlny při vstupu do vody byly trochu silnější, než jsem očekával. První jsem přečkal s prstem na nose, druhá mne ale už semlela a zamotala. Do vody jsem pak lezl již v místě, kde byly vlny nejmírnější.

Bylo nádherně, ale mohli jsme si to užít jen dvě hodinky, které utekly strašně rychle.


Přejezd na letiště jsme zvládli, vytiskli si na check-inu letenky a opět jsme se zadrhli na kontrole - tentokrát si mladý securiťák vybral Jarku, aby ji zkontroloval na přítomnost drog v osobních zavazadlech a v botách. Jelikož jsem na něj dotíral, cože je za problém a on nemohl najít příslušný text v naší řeči a neustále nám nutil srbštinu, povzdechl si nakonec a byli jsme posláni "na svobodu".
Pak se ještě zase nezdál Jarčin ypůjčený bágl a pověřený personál si jej vybral k převážení, protože v takovém báglu je jistě několik cepínů a maček. Váha vyhovovala (7 z deseti povolených kg) a tak jsme konečně odletěli ze slunného Sydney abychom přistáli opačně jako v neděli v zamračeném Melbourne.
Při výstupu z letadla se k nám připojil mladý Čech, který je v Sydney již 10 let, zaslechl nás a letěl služebně do MLB.
Koupili jsme si jízdenky na Skybus (18 AUD/os.) a za neuvěřitelných 20 minut dojeli na Southern Cross, kde jsme přestoupili na Metro a po 18.hodině nás Mark vyzvedl v Seafordu na nádraží, protože hrozilo, že zmokneme.
Celý večer jsme se dělili o naše zážitky z čtyřdenního výletu s našimi hostiteli.
Je půlnoc - venku fouká silný chladný vítr od oceánu.
Jdeme spinkat - právě byla zahájena místní domácí podzimní topná sezóna - občasné, ale pravidelné spouštění vzduchového vytápění v podlahách domu.

3. Středa

25. března 2015 v 21:20 Třetí týden - Sydney
Máme za sebou výlet do Blue Mountains. Na takové místo jsou 4 hodiny, které jsme tam strávili málo. Zájezd byl organizován po astralsku - řidič byl opět vším.
Ráno jsme se měli v 7:00 dostavit na místo, které jsme si dopředu vybrali z nabízených - vzdálené od našeho ubytování 5 minut.
Vyrazili jsme raději o trochu dříve a hle, 6:50 tam již stál autobusek. Ukázali jsme řidiči naše potrzení o zaplacení, načež po Bulharsku zavrtěl hlavou a něco na nás vychrlil. Opustili jsme tedy bus, ale on na nás zase, zda rozumíme anglicky. Nakonec se z toho vyklubalo, že tam sice jsme správě, ale on ještě nepojede, protože bude čekat na další účastníky a můžeme si tedy sednout. Po dalších 5-ti minutách někam zavolal, pustil hlasitě rádio, klimu (zvykejme si na zimu) a vyrazil na další štaci - nikdo další již nepřišel. Takhle jsme objeli několik přímořských čtvrtí, pak zavítali do City, postupně nabrali celkem 22 lidí a pochopili jsme, že takto jsme kompletní, že několik cestovek se taktospojí a udělají jeden zájezd.
Ze Sydney jsme dorazili k řece Nepean River, kde si udělal podoně jako další 2 další řidiči autobusků "papírovinu"- odškrtal si, zda tam jsme všichni přihlášení, poznačil si od kud jsme, vybral peníze od těch kdo ještě neplatili a dostali jsme malé občerstvení (keksy a juice).
Odtud jsme za několik km dojeli k první vyhlídce - vodopádům Wenthworth Falls.

Již zde bylo patrné, že pro některé účastníky zájezdu bude tento den vyčerpávající.
Setkali jsme se zde Francouzi, Skoti, Španělé, Angličné a další národnosti. Řidič bavil všechny svým humorným (pro ostatní) výkladem o historii Austrálie, jejím osidlováním a tento výklad prokládal kvízy, do kterých se někteří horlivě zapojovali.
Občas svůj herecký výstup okořenil gestikulací obouruč, při které nechal volant volantem
Dojeli jsme celí a zdraví do městečka Leura, které sousedí s východištěm a vstupní branou do parku - městem Katoomba.
Zde jsme dostali hodinku rozchod na občerstvení a prohlídku jediné hlavní třídy plné obchůdků.
Najedli jsme se z vlastních zásob a zašli si jen na dobrou kávu.
Odtud to již bylo, coby kamenem dohodil a tak ti, kdo si chtěli zaplatit 35 AUD, mohli využít následně jakoukoliv kombinaci Railway, Skyway nebo Cableway. Ceny se v poslední době sice snížili, ale my si věřili a tak jsme spolu s několika dalšími spolucestujícími vyrazili po svých na chodníčky, které ještě po předchozím deštivém dni vykazovaly značné množství bláta.
Výhledy, které nás ale čekaly stály za to:






Viděli jsme toho sice dost, ale bylo to moc na rychlo.
Při cestě zpět jsme udělali zastávku u Lincoln's Rocks, odkud byl úchvatný pohled do kaňonu zase z druhé strany.
Okraj skály se zdál opravdu nebezpečný a tak se někteří účastníci drželi opodál


Závěrečnou součástí zájezdu byla i plavba zálivy Sydney, kdy se na lodi setkali všichni ze všech autobusů.

V Darling Harbour, kde jsme vystupovali je patrná neustálá výstavba dalších mrakodrapů

Zítra se, nebude-li předpověď lhát, rozloučíme se Sydney z Coogee Beach - pláže vzdálené od našeho ubytování cca 15 minut.
Odpoledne přelétame do MLB, kde nás čeka počasí o 7 st. studenější s deštěm.
Alespoň budu moci zpracovat tento týden konečne do blogu.

3. Úterý

24. března 2015 v 21:59 Třetí týden - Sydney
Plány zhatily mraky na obloze.
Vyrazili jsme tedy rovnou do City. První v pořadí byla katedrála sv. Marie, před kterou je Archibaldova fontána



Překapilo nás, že všechny oltáře a svatí byly zabaleny



Pak jsme to vzali přes střed City

kolem staré radnice a přes starý anglikánský kostel, kde nadějný varaník zkoušel monumentální hudbu, podobnou filmové

do Čínské zahrady


Strom s Kaki:




a města
- tam jsme si dali překvapivě čínu,
potkali již poněkolikáté 1 stroj řízený jedním a doprovázený dvěma pracovníky s cedulemi vpředu "STOP" a vzadu "SLOW" (pomalu) - trochu amerika v polopatice...
a vzhledem k bouřce jsme skončili v akváriu Sea Life - největším v Austrálii (bomba).






Z nákupu proviantu jsme dorazili na hotel durch. Alespoň se to na zítra vypršelo - ráno v 7 nás odváží svoz a pak jedeme na Blue Mountain - přírodní park (kaňon) 100 km od Sydney.

3. Pondělí

23. března 2015 v 20:48 Třetí týden - Sydney
Dopoledne jsme vyrazili opět směr City,


prošli kolem Sydney Hospital, Parlament House (pěkně hned vedle sebe, kdyby...), State Library ( st.knihovna)
a již jsme vstupovali do Royal Botanic Garden (státní botanické zhrady),

kde sídlí v domě tudorovské gotiky guvernér státu New South Wales.

Zahradu jsme prošli křížem krážem.

Škoda, že už byla většina flóry odkvetlá.
Některé pavilony (tropický, palmový) byly v rekonstrukci




Palma Sloní noha:


Zajímavé bylo i oddělení sukulentů, kda se vyskytovaly rostliny z celého světa.


Byla to ale příjemná 3-hodinová procházka, občas jsme narazili na krásné sítě příjemých pavoučků

Na mysu paní Macquaries se usilovně dokončovaly kulisy pro páteční premiéru Aidy pod nebesy

a byl odtud ideální výhled na Operu a Harbour Bridge, kde se co chvíli střídaly skupinky zájemců o adrenalinový zážitek - výstup na nejvyšší bod mostu:




Ideální místo pro klasické pohledy na City:



Od začátku pobytu v Sydney jsme s pravděpodobností 99% spočítali, že minimálně 50% obyvatel Sydney běhá, cvičí - tedy sportuje (i když na vdaných Australankách, které zůstaly v domácnosti s dětmi, to vidět není), protože nám všude připadalo, že překážíme

Po zahradě je možné se svézt vláčkem
Podle vyhlodaných kamenů je vidět, kam kdysi sahal oceán
Se zahradou jsme se rozloučili,

ale nevynechali jsme ani bezprostřední okolí krásně vily Guvernéra




a pak budovu opery - zde se sice jedná skoro o kýč, ale není vyhnutí.

Ale s Jarkou je to přece něco jiného Nevinný!


Na druhý pokus jsme zvládli již výstup na pilon Harbour Bridge.






Pak jsme se vydali ferry (lodí) na nejvzdálenější výběžek jižního břehu řeky Parramatta River, k jejímu ústí do Pacifiku - Watson Bay





a pak busem na nejznámější pláž Bondi Beach trochu se osvěžit.




Celý den vyšel suprově. Zítra to bude horší-odpoledne má pršet.

2. Neděle

22. března 2015 v 22:57 Druhý týden
Na letiště v MLB jsme dorazili včas, ale nečekaně nás nepříjemně překvapily dopravní omezení, které se objevily i na hlavních tazích MLB z důvodu pořádání závodů Iron Man. Velice se za této situace osvědčila navigace, která nás bezpečně dovedla do cíle.
Ne letišti se již několik let dokončuje terminál 4, který je určen pro lety společnosti Tigerair, takže příjezd do blízkosti terminálu a posledních několik stovek metrů pěšky je celkem kostrbatých.
Jelikož jsme si letenky zakoupili již v únoru (zpáteční letenka cca 2.750/os.), stačilo nám na check-in jen sejmout čárový kód z booklistu a potvrzení, že poletíme oba včetně přiznání, které nebezpečné věci s sebou chceme přepravovat.
Automat nám vytiskl letenky a šli jsme na osobní kontrlolu. Zde nastal ten problém, že byla Jarka upozorněna na nějaký předmět, který musela vyndat ze zavazadla - aerosolový lak na vlasy. Vše se vysvětlilo a šli jsme si počkat na otevření gate (vstupu do letadla) a naplnit si vodu do plastových lahví - nechtěli jsme si v letadle nic kupovat.
I cesta do letadla z terminálu byla trochu "ve výstavbě", ale na svoje místa v letadle jsme trefili a odstartovali za slunného počasí směr Sydney, kam jsme dorazili za 90 minut.
Sydney nás přivítalo podmračeným nedělním doplednem, kdy každou chvíli hrozilo, že zmokneme.
Prvním úkolem bylo najít místo, kde se dají sehnat karty na MHD tzv. "Opal" karty (na rozdíl od MLB jsou zde tyto karty zdarma). To se nám celkem rychle podařilo, zároveň jsem si je nechali nabít každou 20-ti AUD a celkem snadno jsme našli místo, ze kterého jela naše autobusová linka 400 do Randwicku, kde jesme měli zaplaceno ubytování.
Metro v SYD je ve všední den o dost dražší než autobudsy, na druhou stranu v neděli ať jedete kam jedete a jedno čím jedete, zaplatíte jen 2,50 za první jízdu, všechny ostatní jsou pak již zadara (v týdnu pak zaplatíte jen prvních 8 jízd od sebe odělených min.1 hodinu, ostatní do konce týdne jsou již taky zadarmo).
Po třičtvrtě hodiny jsme se přiblížili do naší lokality a vystoupili reději z autobusu. Zastávky zde nejsou nijak avizovány, narychlo se nedá zjistit jméno zastávky ani někde vně autobusu, takže jsme velice uvítali funkcionalitu Google Maps, kde jsme díky GPS viděli svoji polohu a blížící se cíl.
Protože bylo teprve poledne a ubytování je bežně k dispozici až od 14-ti hodin, mysleli jsme si, že ty 2 hodiny někde strávíme.
8 kg na zádech ale dávalo o sobě znát a tak když jsme najednou stáli před naším hotelem, řekli jsme si, že to zkusíme.

Vešli jsme do objektu a potkali nějakého mladíka vykonávajícího úklid. Ten pohunek to pochopil a šel hledat recepční. Na recepci jsme viděli obálky, z nichž jedna nesla moje jméno s číslem pokoje. Přišla recepční, já ji ukázal potvrzení o provedení rezervace, načež po mně chtěla platební kartu. Tady jse se zarazili, protože jsme již platili v únoru (cca 6.000 za 4 noci), ale pak se vysvětlilo, že chtěla jen překontrolovat číslo karty.
Na pokoji jsme nejprve zkontrolovali, že se na rozdíl od přečtených recenzí nikde nevyskytují pavučiny s pavouky a konstatovali, že je to čisté a použitelné.



Na pokoji byla lednička, rychlovarka, TV s 50-ti nekoukatelnými programy a klimatizace, kterou jsme museli hned vypnout, protože bylo na pokoji asi 15 stupňů. Vůbec, zde jsme se setkali na každém kroku (v MHD a obchodech), že klima všude jede na 100%, ačkoliv není nijak teplo a já nabyl přesvědčení, že je to z důvodu nácviku na zimu - že až bude, tak budou lidi na zimu zvyklí a nebudou si muset přitápět.S vyplazeným jazykem.

Po ubytování jsme se kousek vrátili na třídu, kde jsme vystoupili, zkontrolovali kvalitu podávaných pokrmů v KFC a nastoupili na autobus do City. Před centrem města začal řidič něco vykřikovat k cestujícím a ti začali hromadně vystupovat - jednalo se o dopravní kolaps a tak většina lidí přestupovala na metro.
My tedy další zastávku vystoupili taky a díky Google Maps dorazili za chvíli na Circular Quay - jakýsi dopravní střed města, kde se sjíždí metro, busy a ferry (lodní doprava).

Zde právě kotvil obrovský zaoceánský plovoucí hotel (spíš město), který převyšoval místní zástavbu s vyjímkou nedalekých mrakodrapů. Abychom si hned udělali čárku v našem plánu, vyrazili jsme k nejstarší čtvrti - Rocks, tam vyhledali nejbližší "íčko", abychom nafasovali materiály k prostudování a k inspiraci. I zde se v těchto brožurách vyskytují slevové kupony (10-50%), které ušetří peníze na vstupném.
Velice zajímavá, moderně provedená interaktivní expozice nás zaujala v rekonstruovaném historickém domě, kde se nachází The Rocks Discovery Museum. Zde se dozvíte vše o prehistorickém vývoji území kolem Sydney, o jeho osídlování a vývoji až do moderní doby. Vstupné je zdarma a pokud chcete vše prostudovat, dá se zde strávit několik hodin.

Nám musela stačit jedna a naše další kroky smeřovaly na místní trh se suvenýry a lokálními produkty. Pak jsme měli v úmyslu navštívit jednu z nejznámějších atrakcí města - most Harbour Bridge. Ne zcela jednoduchou cestou, kdy opět hrozilo že zmokneme, jsme se před 17.hodinou dostali k jedinému pilonu,

který slouží zároveň jako muzeum a vyhlídka. V některých materiálech se uvádí, že použité nýty při výstavbě mostu pocházely z Třince.
Tam na nás po několika desítkách schodů vychrlila na pokladně obsluha něco, co my pochopili, jako že venku je nevlídné počasí, tak musíme 15 minut počkat.
Počkali si, shlédli zajímavou filmovou smyčku o tom, jak se most stavěl, a po 15-ti minutách se dozvěděli, ža zavírají (což je bohužel obvyklé u většiny atrakcí).
Museli jsme se tedy tentokrát spokojit s pohledem na Circular Quay (dálejen CQ)

Následoval tedy sestup dolů, do Rocks, kde nám náladu a optimismus navrátilo občerstvení na zahrádce hotelu, kde jsme přečkali i silnou přeháňku

Vrátili jsme se zpět na CQ,

kde jsme na podruhé trefili směr jízdy (tentokrát tedy zdarma), která nám přiblížila nástup do autobusu směr Coogee.

Zajíavostí bylo to, že se dají opěradla překlápět tak, jak potřebujete sedět. Už jsme se s tím někde setkali, ale nemůžeme si vzpomenout, kde.
Zítra by mělo být lepší počasí, tak máme smělejší plány.