2. Úterý

17. března 2015 v 12:27 |  Druhý týden
Ráno jsme se tedy sbalili a před desátou vyrazili podle upravené navigace (klidnou trasou) podél pobřeží do Melbourne, kde jsme najeli na dálnici a po ní pokračovali kolem Geelongu a Torquay do Anglesea (150 km).
Tam jsme si udělali malou přestávku, nakoupili suroviny na večeři a pokračovali dál - k majáku Split Point

V okolí majáku na který jsme nevystoupali, byť to bylo za 14 AUD možné (komentovaná prohlídka by nám asi moc nedala), jsme opět obdivovali zručnost přírody, která si po tisíciletí tvarovala okolí




Od majáku jsme pokračovali do městečka Lorne, odkud vede 10-ti km cesta do příkráho kopce, aby vzápětí klesala (tady by to tedy klouzalo, kdyby zde někdy mrzlo) do místa, kde padají vodopády Erskine Falls

To, že se k nim schází po cca 300 schodech, nám nikdo neavizoval, ale nám to problémy nedělalo tak, jako obézním Australanům, kteří ani nebyli schopni po cestě nahoru odpovídat na pozdrav, jak je to tu obvyklé, když někoho na cestě potkáte.
Z Lorne jsme se pak kochali tou pravou Great Ocean Road, která se vine po úbočí pobřeží jako had a po 16-té hodině jsme vstupovali do Office Marengo Holiday Parku, kda jsme měli zaplacenou "Cabin de Luxe" na 2 noci (cca 250 AUD), kompletně vybavenou, s výhledem na moře:



Ubytování proběhlo bez problémů a tak jsme vyrazili do Apollo Beach dokoupit proviant.
Co se alkoholu týče, existuje jen několik řetězců, které mají licenci na jeho prodej (něco podobného se chystá již řadu let u nás) a tak je potřeba hledat Murphy's, Thirsty Camel, Celebrations nebo příslušná extra oddělení nazvaná příznačně "Liquere" stávajících řetězců (Coles, Aldi, IGA a dalších). Ceny se pohybují od přijatelných (cca 5 AUD za 0.75 vína, 390 AUD za 24 ks třetinek pitného piva) do cen pro nás nepřijatelných.
Každopádně se zatím nestalo, že by se něco pít nedalo, ale prý zde u vína platí "zlatá střední cesta" za cca 12 AUD, kdy se kvalita pozná na rozdíl od vína drahého, které chutná stejně dobře, ale platí se za značku.
Už jsem se jednou zmiňoval o povolené hranici alkoholu při řízení a jeho označování na lahvích.
Je to tedy tak, že na sklenici je uveden počet drinků, který je přepočítán na poměr alkoholu v krvi a obecně se tak dají vypít 2 drinky a pak každou další hodinu jeden. U piva je tedy většinou na lahvi 1,4, na víně 8. V přepočtu to znamená, že se dají najednou vypít necelá 2 piva, každou další hodinu půlka dalšího a u vína 2 dl a pak další 1 dl každou hodinu, aniž byste si zde nemohli sednout za volant. Každý den je ale někde vidět kontrola, které se vyhnout nedá a která prověří pevnou vůli zdejších řidičů ohledně pití (odstavená auta v místě kontroly nebývají vyjímkou).
Dnes již mohu hodnotit i chování Australanů na silnici a tady musím konstatovat, že na okreskách se dodržuje rychlost na 99% (sankce jsou vysoké), zato na dálnici, kde mohou jet všichni 100 km/h se kamiony vyskytují i ve všech čtyřech pruzích a soptí Vám velice často i za zadkem, aby mírným překročením povolené rychlosti dosáhli dříve svého cíle.

Po večeři jsme ještě před tím, než začaly "padat trakaře" vyšli na krátkou procházku po okolí campu a zde narazili na milého australského ježečka,

kterému se podařilo neuvěřitelně oslintat náš půjčený přístroj:

Dorazili jsme akorát, než to začalo z nebe padat,

otevřeli jedno ze zakoupených Chardonnay, začali plánovat následující den, aby nás přepadla únava po dlouhé cestě (Jarka usnula u slečny Marplové), zatímco mě držela při vědomí práce na popisu dnešního krásného dne.
Zítra to tedy bude (pokud se počasí nezblázní) o Cape Otway, 12-ti Apoštolech (už je jich snad prý jen 8) a možná stihneme ještě nějaké vodopády.
Dobrou noc - dnes jdem spát brzo (23:00).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama