1.den

6. srpna 2018 v 20:26 |  Norsko 2018
1.den, středa 11.7.2018 Třebíč - Praha - Stockholm - Bergen - Lavik
Nastal den D, hodina H (11.7.2018 4:15), kdy jsme zjistili, že se do našeho Hyundai i20 se všemi zavazadly nevejdeme. Po odstranění krytu zavazadlového prostoru a splynutí našich partnerek do těsného souznění (Třebíč-Praha=150 km), se nám podařilo odstartovat včas a s tříhodinovým předstihem před odletem dorazit na Go Parking, kde se nám podařilo uplatnit avizovanou slevu (10%) ve výší 10,- Kč, při celkové ceně parkování na 12 dní za 1.340,- Kč.
Na letišti jsme v klidu posnídali (já croissant s Ciderem z Billy) a vydali se k odbavení (místa jsme měli vybrány a zarezervovány) ke gate. Nevynechali jsme tradici koupit si ve free-shopu placatku s posilněním, aby to mělo letadlo se startem s námi jednodušší, a tak malá Metaxa byla ve čtyřech rychle ta tam.
Přílet našeho letadla z jeho předchozí destinace byl opožděn o cca půl hodiny, ale na letištním personálu, který nás měl do letadla pouštět, to však nezaznamenalo žádný problém. Letadlo přiletělo, lidé vystoupili a s půlhodinovým zpožděním začal letištní pracovník certifikovat při vchodu do turniketu podobu cestujícího s fotkou v pasu a jménem na letence, což zabralo cca 15 vteřin na pasažéra. Jeho kolegyně, která mohla duplicitně pasažéry odbavovat, měla dlouhý telefonát, který byl jistě důležitější, než odbavování již tak zpožděného letu. Na posledních 50 cestujících se však i ona zapojila a tak jsme se skoro hodinovým zpožděním uslyšeli od kapitána letadla "cross-check".
Začal jsem sice pozdě ale přece zjišťovat, jakou šanci máme na přestup ve Stockolmu do letadla letícím se stejnou společností ze Stockohlmu do Bergenu a v té chvíli si povolil ofukování hlavy, která se začala rosit.
Původně byla na přestup cca 1 hodina, ale teď mi vycházelo 12 minut. V intercomu prý proběhla informace, že cestující, kterým navazuje let, by měli mít přednost při výstupu, se u i anglicky mluvících lidí nesetkala s pochopením, natož u anglicky méně mluvících. Každopádně jsme "chytře" seděli uprostřed, takže volba, zda vystoupit vepředu nebo vzadu byla jednoduchá a k ničemu. Jakmile jsme vystoupili na letištní beton, byl přistaven asi třetí letištní bus, do kterého jsme jako jedni z posledních pasažérů nastoupili i my. Proč ale nejedeme, jsme zjistili po dalších několika minutách, kdy byl do našeho busu naložen invalida s vozíkem.
Bus sice nabízel zastávky na jednotlivých gates, ale my v tu chvíli nevěděli, odkud je nástup do našeho dalšího letu. Proto jsme dojeli do centrální části letiště, kde jsme se po vystoupení z busu marně sháněli po obrazovce s informacemi o odletech, která byla vtipně umístěna za zády příchozivších, což promptně zjistila Iveta.
V té chvíli nám k odletu zbývalo cca 15 minut a navíc jsme byli úplně na druhém konci letiště, než byl náš gate do Bergenu. Proto jsme zvedli ruce na bradavky a zahájili zlatý běh stockholmským letištěm z bodu A do bodu B, což bylo chvílemi komplikováno okolo se trousícím lidem, kteří nestačili uskakovat před naším "tankovým praporem". Dokonce prý někteří běžci stačili pochytit výzvu k nastoupení - tentokrát se nejednalo o Chroustala, ale o Dokalovou Džarmilu,, Dokala Miloslava. (GDPR je skvělá věc!).
Proběhli jsme přes gate do letadla jako v chlapec ve filmu Láska nebeská a po dosednutí na svá sedadla, jsme se zpožděním cca 15 minut startovali.
Za letu jsem si všiml, že paní na sedadle před námi vesele štrikuje jehlicemi, jako by se nechumelilo. No asi "jiný kraj, jiné kontroly". Z okénka letadla jsme před ještě startem marně vyhlíželi, zda se stihla ještě naskladnit naše bagáž.

Po cca hodinovém letu jsme přistáli po 14-té hodině v Bergenu a s úlevou si vyzvedli naše zavazadla a ujistili se, že to Markovo s pivními plechovkami není mokré (všechny přežily) a vyrazili pro taxi.
Situace, kdy by nám uletěl spoj do Bergenu nebo že bychom neměli zavazadla nám dodávala nepotřebný adrenalin, který se k dovolené moc nehodí.
Z informace od pronajímatale motorhome jsme věděli, že do centra Bergenu by mělo taxi stát 500 NOK (1.400,- Kč). Žádný normální taxík nás ale nechtěl s tolika zavazadly vzít, navíc když viděl adresu, která byla od letiště vzdálena 800 m.
Nakonec jsme jednoho taxikáře "znásilnili" a za 300 NOK nás ten kousek dovezl. Bez zavazadel bychom tam došli pešky dřív, takto jsme se zdrželi dohadováním s taxíky.
Půjčovna měla otevřeno do 16-ti. Převzetí vozu a ostatní oficiality nám však zabraly přes hodinu a tak jsme kolem půl páté vyrazili na sever směr Kinarvik, kde jsme chtěli v prodejně sítě REMA 1000 nakoupit vodu.
K vozu (FIAT s nástavbou Challenger) mohu konstatovat, že že byl zánovní - měl najeto 3600 km, že zařízení oplývalo mnoha vychytávkami, ovšem provedení laciné - aby se člověk bál za něco vzít větší silou, protože by mu to mohlo zůstat v ruce. I když byl vůz skoro nový, bylo již na něm znát základní opotřebení, hlavně na sedačkách.
V základní ceně půjčovného nebylo povlečení (měli jsme vlastní spacáky) a nádobí, které jsme si půjčili za 300 NOK a dostali úplně nové, které tam ale zůstalo.
Průjezd Bergenem byl díky nepříliš povedené navigaci s norskými mapami ozvláštněn jedním vracením díky špatnému navedení do pruhů. Zkušenosti s ostatnímu mapami (CZ, SK, PL…) byly na rozdíl od té norské výborné, tak jsem zíral, když avízo o odbočení přišlo až v křižovatce a do té doby byl směr jízdy přímý. Anglicky mluvící paní bych uškrtil za neustálé upozorňování na zpomalování do začátek, které opakovala vždy 3x ze sebou.
Z Bergenu jsme tentokrát moc neviděli, protože jsme projížděli dlouhým tunelem kolem centra.
Zde by bylo dobré podotknout, že ačkoliv se Norsku přisuzuje název země fjordů, my bychom tam určitě doplnili i země tunelů, vodopádů. Jak šli dny, tak ty prvně shlédnuté vodopády a projeté tunely nám trochu zevšedněly.


Na doporučení ze všech chatů a cestopisů jsme se snažili dodržovat povolenou rychlost, ale za celou dobu (až na poslední cestu k letišti) jsme na policii nenarazili. Silnice podél fjordů a jezer byly stejně tak úzké, že nebylo možné jet rychleji, protože jsme se co chvíli vyhýbali s protijedoucími karavany a náklaďáky. Silnice mají vcelku dobrou kvalitu a jsou vybaveny speciálními krajními a prostředním pruhem, který při nejetí na ně způsobí silný zvuk od pneu a otřesy celého vozu (což od nás známe jen z krajních pruhů některých dálničních úseků) - super vychytávka proti mikrospánku.


V podvečer (světlo jako v poledne trvalo skoro až do 23.hodiny) jsme dorazili do Kinarviku, zakoupili vodu a uvařili první sáčkovou polévku. Při té příležitosti jsme zjistili úžasnou věc, že Norové zálohují všechny obaly (plast-2,5 NOK, plechovky-1 NOK) kvůli ochraně životního prostředí. Nejen proto pak mají čistou přírodu. Automaty na vrácení obalů jsou pak ty samé jako u nás, jen mají jiný SW. Už aby to zavedli i u nás!.
Díky aplikaci Park4Night jsme měli vytypovány lokality, kde se dalo podle předchozích dobrodruhů, kteří to do aplikace zaznamenali, přespat. Ke konci jsme se již pak řídili i vlastním úsudkem kde přenocujeme, protože v aplikaci byly některé oblasti zaznamenány řídce, a nám šlo o to být v klidu, tichu, nejlépe u vody, což se nám i párkrát podařilo.
První nocleh jsme uskutečnili kousek za prvním trajektem Oppedal-Lavik, na nevybaveném odpočívadle podél silnice, nad Sognefjordem.




Je 21:33!



Po večeři jsme snížili počet plných plechovek Staročecha a uložili se k prvnímu spánku. Bohužel, karavan neměl upevňující stabilizační prvky, tak jsme si připadali jako na kymácející se lodi, když se někdo z nás pohnul.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama