3.den

6. srpna 2018 v 20:28 |  Norsko 2018
Ráno vypadaly okolní vysoké kopce (hory) úplně jinak než večer - při jiném světle. Stále jsme na ně hleděli v úžasu. Vyjeli jsme na server, kde jsme měli v plánu uskutečnit krátký trek k úpatí Jostedalského ledovce.
Na konci silnice bylo malé parkoviště, kam jsme se ještě s karavanem vydali k ostatním parkujícím. Po přírodním chodníčku, tu a tam vyspraveném prkny abychom se nebořili, jsme za cinkání zvonečků poblíž se pasoucích ovcí a za neustále od chůze zdržujícího sběru borůvek jsme dorazili na konec vyšlapané cesty - cca 2 km od úpatí ledovce.






Po nezbytných fotkách jsme se vydali zpět, přičemž jsme zjistili, že rodinka s námi se míjící je z Česka.
Toto zjištění jsme pak udělali ještě mnohokrát, kdy zaslechnouc rodný jazyk pozdravíte ahoj nebo prohodíte něco česky a dotyčný ve zvyku prvně odpoví "Hi" a teprve pak zjistí, že potkává krajana.
Cestou zpět, v Gaupne jsme se začali poohlížet po možnosti vypustit grey wather (šedou vodu z dřezu a umyvadla), ale nikde nic k tomu určeného jsme nemohli najít a tak blikajicí kontrolku (že máme plnou nádrž) jsme museli zatím ignorovat. Obsah odpadu z WC je zatím minimální - jsme na sebe tvrdí a okolní příroda nabízí množství útulků, kde jí můžeme i svým díle prospět.
Bylo poledne a my v Gaupne parkovali před místním COOPem, když se tu objevil bus firmy Uchytil, pocházející z našeho kraje. Podle odpovědi udivených řidičů, že se s nimi dává do řeči obyvatel norského karavanu, jedou právě opačnou cestu.

Vyrazili jsme tedy dál - tentokrát na východ po úzkých silničkách, kde bylo občas málo místa pro jeden karavan, načež pro dva a po velice dlouhém stoupání desítkami serpentin jsme se ocitli na nejvyšším místě silnice kraje Oppland, jehož správním centrem je Lillehammer a leží v něm dvě nejvyšší norské hory.


Hodně nám tento kraj připomínal skotský Highland a jeho údolí Glen Coe.
Poté, co Iveta odolala nutkání vykoupat se v jednom ze zdejších horských jezírek, jsme za vysoké oblačnosti a v dálce viditelných provazcích deště začali sjíždět do dlouhého údolí, na jehož konci byl náš další cíl - historický kostel v obci Lom.



Ještě před prohlídkou kostela nabíráme první naftu (po pár litrech té levnější
do traktorů, chceme dopřát našemu motoru a bereme nakonec tu normální) a doplňujeme pitnou vodu (vypustit stále není kde). Pak už stojíme před největší památkou obce Lom (správním centrem je na mapách ale Fossbergom), zdravíme se s pasažéry busu slovenského zájezdu a za velmi pozvolného podvečera, kdy slunce opět svítí jako v poledne vyrážíme zase severně, přes Bismo směrem na náš další cíl Geiranger.


Protože je ale již podle hodin pozdě, nacházíme opět s pomocí aplikace místo k přespání, tentokrát pár kroků od jezera. Naši radost z možného koupání ale kazí přítomnost skupinky německých důchodců, kteří již měli na břehu jezera postavený stan a kontrolovali okolí. Na námi vybrané místo se tlačilo další auto s norskou SPZ, ale nakonec se z toho vyklubali Češi, kteří to nakonec vzdali a jeli dál. To německý pár si rozbalil stan klidně kousek od nás. Protože jsme nemohli najít otvírák na konzervy, Mark se svým zavírákem nezklamal a večeře se konala. Po ní jsme před spaním okusili i vodu z jezera při očistě na německé soudruhy nehledíc a zapadli do hajan.

 


Komentáře

1 Aileen Aileen | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 11:14 | Reagovat

Vždycky jsem se chtěla podívat do Norska. Přeji krásné cestování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama