4.den

13. srpna 2018 v 0:58 |  Norsko 2018
4.den, sobota 14.7.2018 Grotli - Dalsnybba - Geiranger - Eidsdal - Valdal - Dombás - Dovre
Ráno, po snídani a vypuštění grey wather jsme se vydali směrem k vyhlášené destinaci Geiranger.

Díky nepříliš dobře udělaným mapám v navigaci jsme se dostali na místo výběru mýtného, a protože se všude kolem nás pohybovaly mraky, tak jsem si ani nevšimli, že to není mýtné na cestu do Geirangeru (nebylo ani nijak přehnaně vysoké), ale na horu Dalsnybba (která už ale vysoká byla). To jsme jeli nekončícími serpentinami stále nahoru, navigace se nechytala (začala nám ukazovat, že se máme otočit - a kde asi?) a vtom jsme se najednou ocitli na plném parkovišti a zjistili jsme, kde tedy jsme.
Na billboardu jsme viděli, jaký by to byl pohled, kdyby nebyly mraky, ale tím, že se začínalo prodírat sluníčko skrze mraky, svitla naděje, že se i my podíváme na nádherný výhled k zátoce fjordu u Geirangeru. Už, už to vypadalo, že jo, nakonec se ale zase objevil nějaký oblak a tak obrysy, které se již začaly objevovat, zmizely. Zajímavě byla umístěna nová lávka, která sloužila jako převis okraje hrany vyhlídkové plochy a skrz rošt jsme se při pohledu dolů mohli koukat takových dobrých 200 m dolů, pod nohy.





Po hodině jsme to tedy vzdali a sjeli zpět k mýtnici a pak dalšími serpentinami se zastávkou pro výhled na krásné vodopády až na vyhlášeného místo nad Geiranderem, kde se všichni fotí. I my jsme tam nacvakali mnoho fotek a na jedné se za námi dokonce zjevil prchající Troll (Mark).




Kousek za tímto městečkem se nacházejí vyhlášené vodopády Sedm sester, které jsou ale nejlépe viditelné z lodi nebo protějšího břehu, na kterém jsme ale nebyli, protože my již "uháněli" rychlostí cca 50 km/hod. k Eidsadalu na trajekt. Při výjezdu z Geirangeru jsou zase nekonečné serpentiny, plně obsazené turisty zejména ze zájezdových autobusů a pletoucích se na silnici a tak jsme ani neprotestovali, když jsme v nejexponovanějším místě museli zastavit a vyžili jsme to opět k pořízení krásných záběrů. S tímto krásným místem jsme se rozloučili pohledem na z mraků se vyloupnuvší Dalsnybbu a vyrazili po vystoupání na vrchol pomalým klesáním zajímavým a dlouhým údolím na trajekt.




Ten zde jezdí z Eidsdalu co pár minut, na protější břeh to trvá cca 30 minut a já je využil k tomu, že jsem si v podpalubí našel zásuvku a tak dopřál baterii foťáku nášup, za který se mi odvděčila, alespoň podle ukazatele, plnou kapacitou.
Po výjezdu z trajektu jsme si začali všímat nepřeberného počtu stánků, které kolem silnice nabízely třešně a další zase jahody. Dostali jsme se totiž do úrodných oblastí, kde se tomuto ovoci velice daří a místní farmáři z toho i díky mnoha brigádníkům na polích a v sadech těží.
Po chvíli jsme dorazili do městečka Valldal a protože jsme nedali na význam jeho názvu, zašli nakoupit do místního a dobře vybaveného Sparu, protože bylo po poledni, udělali si polévku, koupili vaničku černých, sladkých a šťavnatých třešní a pak vyrazili na nejsevernější místo našeho okruhu - směrem na Andalsnes.

Opět nás čekaly úchvatné pohledy na kopce zdvíhající se z údolí a zrcadlící se v okolních jezerech, na vodopády odvádějící do nekonečna ohromné masy vody z jezer ve výškách nad námi a z ještě výše položených ledovcových polí. Zároveň jsme se museli vypořádat z místními obyvateli v podobě ovcí, které si na horských silničkách vydobývaly svá práva na existenci a jimž se museli všichni řidiči podřídit.

A to už jsme se blížili na vyhlášenou Trolí stezku (Trollstigen) a při pomalém sjezdu do údolí vychutnali úchvatné pohledy na několik vodopádů valících se pod mostky napříč námi sjížděných serpentin, na lávku, která se plná lidmi hledících do údolí a z vrchu na vodopády, vypíná a vystupuje do volného prostoru a vůbec na provoz na této nejznámějším norském silničním úseku.

Je neuvěřitelné, kolik jsme pří těchto stoupáních a sjezdech potkali cyklistů, kteří odhodlaně šlapali do kopců nebo naopak bezstarostně a s úsměvem za vysoké rychlosti z nich sjížděli. Říkali jsme si, že za jistých okolností mohou nastat situace, že se tomu dole nebudou moci zasmát, neb nebudou mít čím. Nad Trolí stezkou jsme zahlédli slušně koly zásobenou půjčovnu bicyklů a tak jde zřejmě o častou aktivitu, sjet si ji na kole.


Dole, na parkovišti, existuje prý jediné místo na světě, které je osazeno speciální značkou, upozorňující na výskyt trollů.


Pár kilometrů před Andalsnes jsme pak odbočili zpět, na jihovýchod a po zastávce u Trolí stěny (Trollveggen), která bývá vyhledávána horolezci, jsme nekončícím údolím spěchali k městečku Dombás, v jehož oblasti se nacházejí horské stezky a v zimě horská střediska asi 10 kilometrů za obcí Dovre zakotvili (opět díky Park4Night) v místě, kde padá vodopád Rostáa do řeky Gudbransdalstegen.
Na ní je zajímavé, že teče od rozvodí s řekou Rauma u Overdalenu nedaleko Andalsnes (ta pak vtéká do fjordu u Andalsnes) přes stovky kilometrů přes jezero Losna u Lillehammeru až do jezerní soustavy Hedmark Oppland a dále pak směřuje přes Oslo a jezero Mjosa dál na jihovýchod Norska a tak spojuje severní a jižní vody Severního moře skrz naskrz pevninou.
Krásné a od dopravy lesní stěnou odstíněné přírodní odstavné parkoviště se stalo naším dalším místem k přenocování.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama