5.den

13. srpna 2018 v 1:08 |  Norsko 2018
5.den, neděle 15.7.2018 Dovre - Jotunheimský n.p. - jezera Gjende + Bessvatnet - řeka Sjoa
Ráno jsme zjistili, že je kolem nás spoustu dalších v osobních autech nocujících. Po snídani jsme sjeli podél řeky ještě 5 km, abychom pak prudce odbočili na západ směrem na město Vágámo. Protože má obchvat, nic jsme z něj neviděli a po několika kilometrech jízdy podél jezera Vágávatnet jsme odbočili do kopců, abychom se v této rekreačními středisky protkané divočině na chvíli zastavili u jezera Lemonsjoen, kde jsme chvíli zvažovali výstup na vrcholky Jotunheimen Alpine tam, kde se nachází středisko zimních sportů Lemonsjo Alpinsenter.
Nakonec jsme se rozhodli pokračovat dál, protože již za pár kilometrů se mělo nacházet jiné centrum a to Besseggen, kde jsme si potřebovali na pondělí zakoupit lístky na loď, kterou jsme se měli po jezeře Gjende dostat do východiska jednoho z nejznámějších treků Jotunheimského národního parku a pak pokračovat celý den zpět.
Původně jsme chtěli koupit jízdenky on-line, ale nebylo jasné, kde budeme nocovat a jak to pak budeme stíhat na čas odjezdu lodi. Ta odplouvá brzo ráno po sedmé a pak až v 10 a ještě několikrát po hodině v počtu vždy 2 lodí po 100 pasažérech najednou. Sice jsme se dočetli, že pokud je dost zájemců, loď vyplouvá i vícekrát mimo jízdní řád, ale na to jsme se nemohli spolehnout při celodenní tůře, abychom pak dorazili nazpět třeba až pozdě večer. Z netu jsme věděli, že počet volných lístků na druhý den, desátou hodinu je ještě dostatek.
Po cestě jsme opět obdivovali zrcadlící se bílé vrcholky hor v Dolním a Horním jezeře Sjodalsvatnet, ze kterých pokračuje divoká řeka Sjoa, u které jsme plánovali ve vhodném místě přenocovat.

Dojeli jsme na odstavné parkoviště, kde nás zastavili místní hlídači a nechtěli nás pustit dál, k Gjendeosen kiosk, odkud lodě odplouvají a kde se kupují lístky. Nakonec nás pustili, dojeli 2 km k přístavu, koupili lístky a dojeli 10 km zpět k Bessheimské horské chatě, kde jsme našli dostatečné místo na parkování a čisté WC zdarma.
Vybavili jsme se tyčinkami a vodou a vyrazili před polednem do kopce nad chatou po turistické stezce k jezeru Bessvatnet. Mark byl stále cca 1 km před námi, zastavoval se na pokec s protijdoucími, Iveta jej doháněla a my čím dál více zaostávali, stírajíce si pot a vydýchávajíce se z náročného výstupu.

To mělo být varování před následujícím dnem, ale to bychom museli vědět, do čeho teprve jdem!
Cestu značenou červenými T jsme měli protkánu okolo tekoucí říčkou, která vytékala z onoho jezera a tvořila tak nádherná koryta a vodopádky, u kterých jsme se vždycky zastavili na oddech.
Poté, co jsme překonali stoupání a doplazili se na náhorní plošinu, narazili jsme na Ivetu, která zde na nás čekala a viděla Marka, jak se to namířil jiným směrem, než jsme měli v plánu. Nemohla se mu ze svého telefonu dovolat a tak jsme použili můj, abychom se dozvěděli, že si chtěl Mark zpestřit cestu ještě oklikou k hoře Glitterheim. Tak to tedy vzdal a za chvíli nás dohonil, abychom pak společně došli k hrázce jezera a mohli společně obdivovat tento opuštěný kraj. Vůbec jsme v té chvíli netušili, že kousek od nás vede jedna z nejfrekventovanějších tras přechodu nad jezerem Gjende.
Lodička zakotvená kousek od přepadu jezera mi přišla nápadná znakem umístěným na přídi - že by snad matka měst? Proto, když jsem se přiblížil, potvrdilo se moje tušení, ale s jiným výsledkem - samolepka města Lovosic. Poté, co jsme se posilnili tyčinkou, jsme se vydali na cestu zpět, která nebyla o moc jednodušší než cesta nahoru.



V horské chatě Mark domluvil s personálem, že si můžeme u jejich chatky, ve které bydlí doplnit pitnou vodu do karavanu. Tak jsme si půjčili hadici, která jinak slouží k plnění koryt pro místní stádo koní (moc se jim to nelíbilo a dali by si taky pár hltů, protože měly koryta prázdná - ale to jsme si s nebyli jisti, abychom v těch vedrech něco nezpůsobili), prohlídli si párek sobů, které v ohradě chovali a vydali se hledat nejbližší možné místo pro nocování, abychom se nijak moc nevzdálili.
Po několika kilometrech jsme uviděli odbočku na nějaký přírodní camp, tak jsme to riskli a neprohloupili. Lesní cestou jsme sjeli skoro až k mrtvému a vyschlému rameni řeky Sjoa, zjistili, že je zde jen několik nocujících a že je nedaleko řečiště, kde se dá vykoupat. Zajímavý byl způsob zápisu k knihy hostí. Na jedné boudě byly schránky, kde v jedné A byl prázdný formulář s obálkou, který po vyplnění a vložení jedné kopie spolu s požadovaným obnosem byl vhozen do druhé schránky B. Kopie formuláře za oknem vozu pak svědčila o správném postupu.
Protože bylo k tomto kempu čisto i za kopečky v lese, přišlo nám logické, že zde musejí být záchody. Ale kde? A tak mne napadlo, že 2 dveře na boudě se schránkami by mohly být těmi hledanými a bingo - suché záchody v čistotě udržované, vybavené odvětráváním nám byly k dispozici.
Vzhledem k instrukcím na sjezd řeky, které byly i v českém jazyce, se zde objevuje zřejmě hodně našich krajanů. Vystřídali jsme se v hygieně u rychle se svažujícího břehu řeky Sjoa, ignorovali dron, který nad námi přelétával, nasytili jsme se a šli nabrat sil na následující den.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama