7.den

25. srpna 2018 v 18:15 |  Norsko 2018
7.den, úterý 17.7.2018 Ryfoss - Borgund - Laerdal - Flám (Lunden)
Ráno jsme zase jednou nikam nespěchali a po snídani vyrazili do nedalekého
Ryfossu, kde jsme se chtěli podívat na vodopád.
Nabrali jsme pak naftu a vyrazili podél fjordu a pak dlouhým úzkým údolím
najít jeden z nejstarších kostelíků v Norsku.











Šlo o jediný deštivý den, navíc smolný (ale o tom za chvíli).

Zase nás trochu pozlobila navigace, ale na parkoviště u návštěvního centra v Borgundu jsme úspěšně za deště dorazili. Kousek od nás právě chystalo zaparkovat auto s SPZ Vysočiny, tak jsem se šel zeptat odkud - od Pejřimova.
Baterka foťáku už mlela z posledního a tak jsem doufal, že v návštěvnickém centru si dobiji. A nic - nešla elektrika a nedaly se ani použít záchody kvůli tmě. 200 m od centra se tyčil krásný kostelík, kde jsme se mohli ukrýt před deštěm a zároveň si za vstupné prohlédnout interiér.
Celý je natřen nějakou černou impregnací a tak je vybaven i sprinklery, takže je před požárem snad uchráněn. Fotit se uvnitř mohlo jen bez blesku, ale zjistil jsem to až už bylo pár fotek nablikáno.
Opodál stojí zvonice a vedle pak novější kostel, ve kterém se asi pro místní slouží mše.









Cestou nazpět jsme na cestě nalezli samolepky, které se lepí na oděv a slouží tak jako důkaz, že jsme si zakoupili vstupné, takže se jen stačilo dívat pod nohy a mohli jsme ušetřit.
Zanedlouho jsme pak minuli vjezd do Laerdalského tunelu - nejdelšího na světě (24,5 km), kde jsme na kruháči zamotali a chtěli se ještě podívat do samotného Laerdalu.
Mark si trochu mimo silnici couvnul a pak vyrazil zpět na kruháč, ale zadním nárazníkem jsme zabrali za zeminu a jako bagr jsme si jí trochu nárazníkem nabrali. Po dojezdu do centra Laerdalu jsme zjistili, že nárazník drží je na kabelech od světel a jeho uchycení a pevnost bylo jako z papíru.
Bylo po náladě. V nedalekém obchodě sítě Kiwi jsme koupili lepidla a Mark se pustil do pokusu o přichycení nárazníku zpět. Ochotný kolega karavanista nám věnoval pár metrů černé lepicí pásky, abychom jen provizorně nárazník přichytili. V nedaleké benzince jsme pak koupili dostatek kvalitní pásky a upevnili tak nárazník, se kterým jsme takto pak už bez problémů dojeli až do Bergenu.

Mark zavolal do půjčovny, co se stalo, ale nic moc si z toho nedělali (kauce složená pro tyto účely byla dostatečně vysoká). V místním campu, kde jsem se na chvíli stavili, jsme pak nabrali vodu, já nabil konečně baterii, použili sprchy a vylili naše WC.
Před vjezdem do tunelu jsme pak posbírali střepy našeho nárazníku, se kterými si Mark následující dny "hrál" s lepidlem a smirkovým papírem, ve snaze uvést nárazník do původního stavu a nedal si vymluvit, že až dojedeme do půjčovny, stejně jej vyhodí a nechají si namontovat nový.
Projeli jsme pak tunelem a obdivovali 3 modře osvětlené jeskyně, které tam fungují, coby odpočívadla. My ale směřovali na Flám, kam jsme již za sucha v podvečer dorazili. Chtěli jsme se podívat na jednu z nejstrmějších železnic na světě.












Jízdenka není vůbec levná a tak jsme se spokojili jen s pohledem na několik vlaků, které kolem projeli během našeho nocování u první zastávky této železnice - Lunden.














Šel jsem se na zastávku podívat a "chyběl" mi tam u nás běžný nepořádek a posprejované stěny - prostě na zastávce bylo čisto a vše funkční. Pod nástupištěm se nacházelo rozsáhlé maliní, které neodolalo našemu sběru.













Okolo nás se pohybovali po silnici ženy tmavší pleti, některé více zahaleny do šátků - zřejmě "rodilé domorodky"…
Večeře byla exkluzívní:
V noci pak ještě jednou hodně pršelo a tím, že jsme stáli pod stromem, nám celou noc bubnoval déšť na střechu - spalo se špatně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama