8.den

25. srpna 2018 v 18:28 |  Norsko 2018
8.den, středa 18.7.2018 Flám - Kinsarvik
Ráno nás přivítal krásný den, sluníčko rozhánělo mraky z úpatí kopců,
my jsme si dopřáli u snídaně podstatnou změnu - čerstvé maliny s jogurtem a chleba s rajčetem.
Do řeky tekoucí pár metrů od nás jsem šel vymáchat hadr na zem, abychom si mohli v našem "hotýlku" vytřít našlapanou špínu z deště a přitom jsem objevil jeden ze zrekonstruovaných mlýn(k)ů, kterých je v Norsku mraky.












Měli jsme v úmyslu dojet nahoru, podél železnice, jak jen to bude možné - co nejdál, protože se tam nalézá vyhlášený vodopád Kjosfossen, ale už za pár kilometrů u další zastávky železnice Hareina nás zastavila značka, doporučující dál s karavany nepokračovat a tak jsme vystoupili a vyrazili na celkem 6 km dlouhý trek - po místní cestě do kopce s převýšením 200m, abychom obdivovali divoké kaňony s valící se dravou říčkou.













Kolem nás se často míhali rychle jedoucí cyklisté, kteří vyjeli nahoru vlakem a dolů to pak pustili, takže jsme museli být opatrní.
Opět jsme se věnovali sběru malin podél cesty, hluboké okolní lesy se sice zdály, jako ideální pro sběr hub, ale nic tam nerostlo.
Po třech hodinách tůry tam a zpět jsme po poledni vyrazili zpět přes Flám jihozápadním směrem s cílem dojet do Kinsarviku. Cestou jsme si prohlédli lanové centrum kousek za Oppheimem, kde měly být divoké vodopády Money Drop Waterfall, ale díky nedostatku vody jsme je skoro ani nenašli, zato se zde i malí caparti po lanech pohybují s jistotou a zručností, jištěni karabinami.
Zastavili se u vodopádu Skjervsfossen, kdy za války měli nacisti ve svahu bunkry a hlídali tak z výšky údolí.













Náročnou cestu po kamenném chodníku jsme zvládli dolů i nahoru a ucapkaní jsme pak vjížděli do tunelu, ze kterého jsme potom najížděli rovnou na obrovský Hardangerský most,
který se vine na fjordem stejného jména, abychom
hned zase z mostu pokračovali další tunelem,kde jsme nevřícně zírali na kruhový objezd v tunelu vytesaný, abychom se pak zase velmi pomalu a opatrně kodrcali po uzounké silničce kolem mnoha třešňových sadů.












Sadaři prodávají svoje výpěstky zajímavou metodou: všude po cestě jsou budky, kde si můžete nabrat, kolik chcete a pak zaplatit předepsanou sumu bez toho, aby Vás někdo hlídal - hlídá Vás Vaše svědomí. Jsou tam kasičky, do kterých kupující před Vámi svěřili požadovaný obnos!!!
Jak by to asi dopadlo u nás???
V podvečer jsme dorazili do cíle - tedy Kinsarviku.
Tam jsme našli na kopci nad městem
příhodné místo na přenocování, které
bylo vzhledem k obsazenosti asi
hodně vyhledávané.

Toto parkoviště bylo vybaveno splachovacími WC a tekoucí vodou (vybaveny keramikou JIKA) a ani jsme netušili, že se nalézáme před krásným údolím řeky Kinso, kde je kaskáda Husedalenských vodopádů (v některých cestopisech chybně nazývaných Mnichovy schody - Monks' Steps - ty jsou sice nedaleko, ale ne na řece Kinso), které jsme měli v plánu zdolat následující den. Opodál byl heliport, kde co chvíli startoval a přistával vrtulník - zřejmě se jednalo o vyhlídkové lety.
Žízeň je věčná a my již měli dostatečné zásoby, takže jsme ochutnávali a poměřovali vzorky piv.






Po 22.hodině jsme obdivovali nádherně červeně zářící, pomalu zapadajícím sluncem osvětlené vrcholky okolních kopců.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama