Čtvrtý týden

Závěr

5. dubna 2015 v 10:57
Tak a toto byla zatím naše největší cesta.
Děkujeme za Vaši pozornost.

Návrat

2. dubna 2015 v 23:44
Jsme v pořádku ve vlasti!
Návrat byl únavný a hlavně nejednoduchý.
Ale ještě o kousek nazpátek:
Noční design na palubě je kouzelný - kromě blikajících obrazovek (většinou spících pasažerů) se jedná hlavně o hvězdnou oblohu:
Pověstnou letištní halu jsme v Sigapuru nenašli (květinová výzdoba, terárium s tropickými motýly atd.), ale našli jsme alespoň takové 3 hezké ostrůvky:


V Dubaji jsou na letišti lehátka (vetšinou stále obsazena), která dovolí cestujícímu se příjemně natáhnout po hodinách nehybného sezení v letadle:
Po 4 plánovaných hodinách čekání na přestup v Dubaji jsme usadili v letadle na Prahu a když mělo jít na start, kapitán oznámil, že ten byl o 50 minut odložen za situace, kdy se venku zhoršila viditelnost díky písečné bouři:
po 50-ti minutách se to nezlepšilo:
Po dalších 2 hodinách, kdy to bylo nejhorší, přišlo "logicky" povolení ke startu:
Celou tu dobu tří hodin čekání jsme proseděli v letadle hladoví (poslední jídlo jsme dostali před devíti hodinami) a dostali jsme pouze kelímek vody. Zato někteří naši vracející se krajané vyrazili k letuškám a začali plenit zásoby alkoholu a našli se i tací jedinci, kteří si z toho udělali bufet a ve stoje a zvesela vydrželi popíjet až ku Praze.

Pak se tedy vytvořila kolona letadel, která o sobě dala pouze tušit, protože vidět bylo vždy jen to předcházející na palubní kameře a popojíždeli jsme po centimetrech až ke startovací dráze.
A takhle šlo nakonec na start jedno za druhým - v té žluté tmě bylo slyšet jen dunění motorů při jejich startu.
Až nad Iránem, v okolí Tabrízu se nám naskytl pohled na krásné hory a jezera


Kufry sice vydržely obě cesty - udržely si obsah, ale tím se s nimi loučíme. U jednoho se utrhlo ucho již v MLB při ukládání na pás při odbavení (příště musím použít tah a ne trh), u druhého se kolečka polámala tak, že se táhl smykem (u 30-ti kg je to dost znát)...
Tím zpožděním se ale stalo, že nám v Praze ujel bus Student Agency, na který jsme měli koupené jízdenky a stihli jsme až další - třetí v pořadí.
Díky kolizi na D1 u Velkého Meziříčí, kdy jsme tento úsek D1 museli objíždět - navíc přes kotáry (Březejc,Osová Bítýška) protože na Velkou Bíteš se to přímo z VM podél dálnice nedá kvůli stavbě kruháče, a tak jsme dojeli do Brna až před destátou hodinou večerní.
Uff.

Poslední den

1. dubna 2015 v 16:10
Tak jsme se sbalili, naposledy nám zazpíval (odvysílal svoji relaci) Flétňák australský - zde mu říkají Magpie
a v podvečer nás Iveta hodí na letiště a v 19:10 místního času by mělo letadlo startovat do Singapore a pak na Dubaj.
Chladnou Prahu bychom měli pocítit kolem 13.hodiny ve čtvrtek 2.4.

4. Úterý

31. března 2015 v 20:33
Jak řekli, tak bylo.
Sice byl ve vzduchu mírný opar (prý to tak bývá, když je několik dnů za sebou hezky),
ale v poledne jsme se vypleskli na plnou plážNerozhodný.

O místo jsme se museli dělit s racky a škebličkami Mrkající.
Byli jsme tam 5 hodin, 1x jsem vlezl do vody a vzhledem k její aktuální teplotě to úplně stačilo.
Stejně se moc plavat kvůli malé hloubce nedalo a vyřádit se ve vlnách vzhledem k jejich absenci nešlo.
Jarka si četla e-book, já Reflex v mobilu a rychle to uteklo, stejně jako neuvěřitelně průzračná voda,
která při odlivu pak vytvořila ostrůvky, o jejichž vládu se ujali někteří důchodci - ta paní která na ostrůvek dopravila svého partnera, odchází do moře o holi...
Balení, jo balení.
To nás teď čeká.

P.S.
Chceme poděkovat všem,kdo nám posílali povzbuzující maily!
Děkujeme, ještě nekončíme!

4. Pondělí

30. března 2015 v 21:10
Tak, a jsou tu poslední dnyPlačící.
Dnes jsme vyjeli naposledy do MLB, na Queen Victoria Market.
První překvapení nás čekalo v Metru - revizoři - samozřejmě my byli O.K.

Pak nás po příchodu na Market čekalo překvapení další - místo stánků jen samá zaparkovaná auta - v pondělí se Market neprovozuje a funguje jako parkoviště.
Tak jsme vyrazili k parlamentu, že se mrkneme tam. Další vstup za 45 min. - O.K. je poledne někde se najíme a pak znovu přicházíme 15 min.před dalším termínem prohlídky a slyšíme, že už nejsou místa (pouští snad po 10-ti lidech), takže jsme se pěkně v MLB prošli a nasvačili.
Cestou zpět jsme tedy vystoupili ve čtvrti Mordialloc, odkud je to na nekonečnou pláž (táhnoucí se v podstatě od City až do Morningtonu několik desítek kilometrů) cca 400 metrů.
Potom jsme šli směrem ke čtvrti Mentone, kde nás pak vyzvedla Iveta jedoucí z práce a jeli jsme se podívat k Black Rocks (není to podle skály, ale podle nějakého původního černého domu).
Ještě jsme zavítali do Brightonu, kde jsou u pláže klasické Beach Boxs, (vyskytující se i na jiných plážích, ale zde jsou nejfotogeničtější),
abychom pak po příjezdu domů vyprodukovali několik chodů večeře, z nichž jedním byly medailonky z červené řepy s tuňákem podle Mačingové, abychom i zde zaseli semínko...

Zítra by mělo být ještě tepleji, takže se nám snad podaří vydržet pár posledních chvilek na pláži Seafordu.
 
 

Reklama