První týden

Pátek - Neděle

16. března 2015 v 1:41
Tentokrát se nám podařilo, abychom jeli zase všichni čtyři, ráno jsme vstávali již v 7 hodin a po snídani se stavili dokoupit proviant.
Cesta trvala cca 2 hodiny a tak jsme před polednam zakotvili v Yanakie Caravan Parku na Duck Point, kde jsme měli zamluvenou "Cabin" (185 AUD na 2 noci)

Vyspalo by se zde 6 lidí, kuchyňka vybavená plynovým vařičem, mikrovlnkou, teplou vodou a TV s integrovaným přehrávačem DVD. Kemp se zaplnil zejména během soboty.
Po zabydlení jsme vyjeli autem do rezervace, kde jsme postupně navštívili několik překrásných zálivů (Whisky Bay, Picnic Bay)


Squeaky Beach, kde byla Jarka natolik zvědavá, že nedala jinak a musela ten kámen otevřít:



abychom zaparkovali v návštěvnickém centru Tidal River, odkud jsme vyrazili již pěšky na cca 10-ti kilometrovou tůru do Little Oberon Bay, kde jsme po cestě nasekali desítky fotek, z nichž je problém vybrat ty nejlepší...

Pláž na Little Oberaon Bay byla podobně jako ostatní liduprázdná a tak jsme si užili odpočinku za hukotu oceánu





Cestou do campu jsme se mohli blížeji seznámit s místní faunou:





Po večeři bychom měli odpadnout, ale dobré australské pivo, vynikající víno a několikaletý deficit vzpomínání a povídání nás dostaly do postele až po půlnoci.

V sobotu jsme po vydatné snídani vyrazili na nejnáročnější tůru tohoto víkendu, na Five Mile Road Carpark, kde jsme nechali auto a odtud jsme nejprve po rovince

došli do Millers Landing, které nám trochu připomínalo rašeliniště na Šumavě

Poté nás již čekal o hodně náročnější terén, kdy jsme v podstatě o nulové nadmořské výšky vystoupali 320 m nad moře v náročném terénu




po cestě jsme narazili na uustralského ježuru, který se ale před námi stačil schovat

Konečně jsme vystoupali k vrcholu (Outlook je někdy těžké zvládat i na PC)



Z vrcholu Vereker Outlook se naskytl ojedinělý pohled na západní část Wilsons Prom


Cesta dolů již byla brnkačka.

Chtěli jsme se pak někde zchladit a vyplácnout se na pláž, tak jsme zamířili na Cotters Beach.
U brány za parkovištěm jsme však narazili.
A to na 3. nejjedovatějšího hada na světě Tiger Snake - Pakobru páskovanou (dá Vám jen 5 minut se rozloučit):



A tak jsme šli raději jinam - na Darby Beach, ale obloha se zatáhla a začalo foukat. Někteří tvrdí jedinci se však našli

V neděli jsme se ráno sbalili a přes Sandy Point, ktde jsme se podivovali nad migrací housenek

a nekonečností zdejších pláží

přes maján na Cape Liptrap

přes v 19.století pro výstavbu Melbourne významné místo, kde se zpracovával vápenec - Walkerville

a kde se nacházejí zajímavé přírodní útvary připomínající naše krasové útvary





Před přejezdem domů jsme udělali poslední zastávku na Fish and Chips v Inverlochu a pak ještě v místě, kde v 90.letech objevili australští archeologové v pobřežních pískovcových masívech fosilie prehistorických ještěrů


Po osmé hodině večerní jsme oslavili návrat ze zatím nejdelšího veleúsěšného výletu a politovali ostatní účastníky zájezdu, kteří musí v pondělí ráno na rozdíl od nás vstávat do práce.

Čtvrtek

11. března 2015 v 23:34
V noci napršelo a celé dopoledne se to bude vybírat ke sluníčku, které má vylézt v odpoledních hodinách.
Víkend od pátku do neděle strávíme tedy konečně v parku Wilsons Promontory, kde již máme objednané ubytování.
Předpověď počasí je více než příznivá...

Vyrazili jsme opět do Melbourne. Na nádraží jsme se konečně naučili dobít Myki přes platební kartu, což se nám doposud nedařilo a museli jsme tak vkládat hotovost.
Jednalo se o jediný vypuštěný krok, kdy po Vás chce platební terminál, abyste vybrali účet (to jsme právě nechápali, jaký účet vybrat, když máme k jednomu účtu 1 kartu) - jednalo se o stisk tlačítka CR - kredit, pak již to chtělo PIN a transakce byla dokončena.
Po třetí zastávce přistoupil pár -paní s pánem a zdálo se nám, že jsme zaslechli "dobrý den".
Proč by někdo v Melbourne při vstupu do vagonu přece takhle zdravil?
Další jejich více než normálně hlasitý rozhovor nás ale utvrdil v tom, že jsme se nepřeslechli.
Dozvěděli jsme se "spoustu zaručených informací" z ČR, které si po dobu cesty sdělovali.
Při výstupu na Flinders Street jsem neváhal, přiskočil ke dveřím a nenápadně pronesl "nashledanou".
Údiv vystřídala radost a tak jsme si vyměnili pár informací, co oni, co my.
Pán je zde již 45 let, paní 13, ale perfektní čeština tím neutrpěla.
Protože můžeme hrdě tvrdit, že se v centru MLB již orientujeme, vyrazili jsme na druhý konec City (někde je zajímavý poměr původní zástavby a blízko za nimi nových mrakodrapů)

s tím, že navštívíme starou věznici, která je hojně navštěvována (asi to není o tom, jako kdyby u nás nabízeli návštěvu Ruzyně).
Protože jsme ale byli nedaleko od Queen Victoria Marketu, zabočili jsme tam.
To, co jsme tam právě v poledne viděli a cítili, nás donutilo ochutnat nějakou tu specialitu teplé kuchyně - super!
Klasický trh ovoce a zeleniny nás překvapil hlavně některými exotickými produkty.
Nabídka potravin byla velice široká, jak se dá u takového trhu očekávat.


Protože se vyčasilo, rozhodli jsme se zase vrátit zpět-k nádraží (City je opravdu malé), kde nedaleko odtud, pod Federation Square je nástupiště na lodní dopravu. Opět jsme mohli uplatnit vstupenku 1+1 a tak za polovic (22 AUD) jsme zakoupili vyhlídkovou plavbu do Williamstownu (cca 1 hod). Proplouvali jsme s prázdnou vyhlídkovou lodí (4 dospělí, 1 dítě a 1 člověk-kapitánoplavčík-číšník) centrem města,
kolem doků, překladišť, odkud je již pohled na City celistvější
až do ústí řeky Yarry u Williamstownu.
Městečko má rozkvět dávno za sebou, ale zůstaly tu z té doby zajímavé stavby a památky.

Metrem (stále je řeč o městském vlaku) jsme se vrátili do City, abychom ještě oběhli pár památek: Synagogu, hrám sv. Patricka, chrám sv. Petra a luteránský kostel.
Tím jsme završili druhý a ne snad poslední den v City.
Balíme se na víkend - ráno jedeme na ten nejjižnější cíp Austrálie, takže příští blog bude nejdříve v neděli a téma: Wilsons Promontory.

Středa

11. března 2015 v 13:43
Po dobití karty MyKi (slouží pak jako jízdenka - dobíjí se a čerpá se z ní jízdami) se před nástupem do vlaku musíme přihlásit na peróně a po výstupu z vlaku - před odchodem z nádraží se odznačí ukončení jízdy, aby se z ní odečetla délka jízdy.
Zpáteční cesta z Seafordu do MLB - City vyjde na cca 12 AUD.
Vlak jede hodinku.

Přijeli jsme na nádraží Flinders Street

Po návštěve info centra, kde jsme nafasovali mapy a brožurky, jme vyrazili do centra City, prošli Čínskou čtvrtí k parlamentu

kde jsme nastoupili na historickou tramvaj číslo 35, která zdarma krouží kolem City

Objeli jsme City a vystoupili u Fitzroy Garden, kde jsme nejprve navštívili budovu nazvanou Conservatorium s mnoha překrásnými květinami, kde za renesanční hudby by bylo příjemné strávit nějaký čas nebýt čínských turistů, kteří si všude dělali selfie a střašně u toho hlučeli:

Kousek opodál je pak domek Jamese Cooka (Cook´s Cottage):

Opět vkusně a citlivě provedená expozice o jedné historické postavě.



V tom samém parku je zahrádka s modely viktoriánských staveb:


Pohled z parku na City:

Z parku jsme zamířili k nejvyšší budově Melbourne Skydeck Eureka 88,

na břehu řeky Yarra, odkud je vidět celé City na protějším břehu:

kde se v 88. podlaží naskytuje unikátní výhled:


Nakonec jsme si šli prohlédnout stanoviště Skybusů u nádraží Southern Cross, kde budeme příští neděli ráno přesedat z vlaku na bus, který nás dopraví na letiště, odkud budeme přelétat do Sydney.
Nasedli jsme spolu s manažery obchodních společností (podle oděvu? - tvořili podstatnou část cestujících) do vlaku, před osmou večerní byli zpět v Seafordu. Papat, bumbat, hlavně napsat nový článek do blogu a spinkat.
Velkou výhodou pro nás je vlastnictví slevových kupónů (sleva 25% nebo 1 koupit, druhý zadarmo), kdy se dá dost ušetřit.
Na Eureku jsme takto platili jen 19,50 namísto 39,- AUD a to už je znát.
Ve čtvrtek vezmeme MLB z jiné strany.

Úterý

10. března 2015 v 8:35
Je to jako s Broučky. Spali a spali a spali. Vstávali jsme v 11 a po obědě si dnes udělali procházku pěšky křížem krážem po Seafordu - k pláži, na druhou stranu k dálnici a domů. Počasí se daří, za chvíli z nás takhle budou tmaví domorodci...

Pondělí

9. března 2015 v 14:17


Jako program jsme si vybrali návštěvu původní hospodářské usedlosti na ostrově Churchill Island, krmení pelikánů v San Remu, procházku po Woolami Beach, přírodní rezervaci s koaly, návštěvu městečka Cowes, Nobbies Centre na západě ostrova a jaho hřeb programu Penquin Parade - návrat tučňáčků z několikadenního lovu potravy pro svá mláďata.


Za nepříliš nadějného počasí jsme se tedy vydali na celodení výlet na 1,5 hodiny vzdálený Phillip Island. Na hlavní tři atrakce zde nabízené je vhodné koupit si 3 park pass (kdekoli na jedné z těch atrakcí), kdy to celé pak vyjde levněji.
My začali na ostrůvku Churchill Island, který se stal v roce 1801 jedním z prvně osídlených částí Phillip Islandu. V té době ještě nespojeném s pevninou, takže se vše převáželo přívozem, anebo přenášelo při odlivu po vybudovaném dřevěném chodníčku. Postupně se zde vyvíjela hospodářská činnost, která si zachovala evropský styl hospodaření a pěstování jak dobytku, tak rostlin. Vše vyvrcholilo v roce 1872 stavbou domu, který zde stojí od té doby a je o něj pečováno na takové úrovni, že by se člověk ani nedivil, kdyby se zde najednou objevili původní obyvatelé. Vybavení domu majitelů, zahrádka se zeleninou pro místní kuchyni, květnté zahrady, park, dílny řemeslníků, domek pro služebnictvo, prádelna sloužící i jako koupelna, spíž, historická "pasivní chladnička", stáje včetně živých domácích a hospodářských zvířat - vše se dá stěží stihnout za celý den.



Z této lokality, kam jsme se pak ještě vrátili jsme spěchali zpět na pevninu do San Rema (první osadníci byli zřejmě Italové), kde je zbudován most, ostrov s pevninou spojující, pod nímž probíhá každé poledne krmení pelikánů:





O zbytky v moři se pak postará rejnok (černý stín):

Po krmení dravé zvěře násedovalo krmení milé zvěře (Fish and Chips). Odtud jsme se vrátili zpět na Churchill Island a až jsme měli dojem, že jsme vše viděli, přejeli jsme na nedaleko vzdálenou Woolamay Bech, kde si své užívají především surfaři.

Vlny zde, na pobřeží oceánu jsou dost odlišné od těch v zálivu...


3 park pass jsme dále využili na vsup do parku s koaly:





V parku se vyskytoval i nejmenší druh klokana Wallaby:

Z parku jsme zajeli do městečka Cowes, pozorovali a prošli se po promenádě a pak zamířili na západní cíp ostrova - Nobbies:


Protože se blížil čas začátku třetí 3 park pass atrakce - dnešního návratu tučňáčků (nejmenšího druhu na světě) z jejich několikadenního lovu - cca 20:34, museli jsme spolu s ostatními několika tisíci návštěvníky spěchat zaujmout místo na tribunách, odkud pak lze po západu slunce, za mírného přisvětlení pozorovat, jak se z moře vytváří skupinky 5-ti až 10-ti tučňáčků a rychle před neukázněným obecenstvem (bílých by napočítal na prstech několika rukou) kymácivým krokem prchají do okolních kopečků, odkud se z nor ozývají zvuky ne nepodobné dětskému pláči. Chvílemi se zastavují, aby uslyšeli právě svá mláďata, kterým po stovkách uplavaných kilometrů nesou potravu. Takto se denně vrací stovky těchto tvorů, aby mateřský pud překonal strach z prostředí, které jim diváci vytvářejí.
Celá atrakce trvá několik hodin, ale většinou, jakmile se první skupinky tučňáků osmělí vyrazit ke svým norám, diváci vstávají a pozorují, jak se tučňáci kolébají podél stezek pro návštěvníky do kopců ke svým ratolestem.
Celé okolí je v tu chvíli zaplněno nářkem mláďat, která volají své rodiče.
Cesta zpět byla jedna nekonečná kolona vozidel, která se táhla celých 120 km.
Vzhledem k tomu, že byl svátek, bylo zřejmě i více návštěvníků. Stejně tak nás udivily kolony, které se táhly již dopoledne od Phillip Islandu směrem k Melbourne - hodně lidí z Victorie sem jezdí na celé víkendy.
Dorazili jsme kolem 23-tí hodiny a než jsme dokecali, byla 1 ráno.
 
 

Reklama